Hypoglykemie a hyperglykemie

Hypoglykemie a hyperglykemie

Diabetes mellitus neboli cukrovka je onemocnění projevující se se především zvýšenou hladinou cukru v krvi (tzv. hyperglykemií) a dále sklonem ke specifickému postižení řady orgánů, například postižení očí, nervů, ledvin, větším sklonem k infarktu myokardu, mozkové mrtvici či poruše prokrvení dolních končetin. Jedním z nejvýznamnějších faktorů vedoucích k rozvoji těchto orgánových postižení je  hyperglykemie, pro tělo jsou nebezpečné  i velké výkyvy glykemie a zejména mozkové buňky jsou poškozovány těžkými hypoglykemiemi (nízkou hladinou cukru v krvi), vedoucími až k bezvědomí. Z těchto důvodů je velmi žádoucí, aby každý diabetik znal správné rozmezí hladiny cukru v krvi, příznaky hypoglykemie i hyperglykemie  a při výkyvech glykemie uměl adekvátně reagovat.

Za normální hladiny cukru v krvi (glykemii) u diabetika považujeme na lačno hodnoty 4 – 6 mmol/l, během dne je to pak 5 – 8 mmol/l. Glykemii nižší než 4 můžeme již považovat za hypoglykemii, za jasnou hypoglykemii pokládáme hodnoty nižší než 3,3 mmol/l. Hyperglykemie je pak hladina cukru vyšší než 6 mmol/l, což je velmi přísné kriterium, odvozené od hladiny cukru u zdravých lidí. Příznaky  vyvolává až glykemie mezi 10 -15 mmol/l.

Hypoglykemie

Hypoglykemie je pokles hladiny krevního cukru, který se může objevit u diabetiků nejen při léčbě inzulínem, ale i při léčbě některými perorálními antidiabetiky (tabletami k léčbě cukrovky). Hypoglykemie můžeme rozdělit na lehké, těžké a domnělé. Lehká hypoglykemie znamená, že ji diabetik dokáže sám zvládnout, těžká hypoglykemie je stav, který vyžaduje zásah druhé osoby. Příznaky hypoglykemie se mohou dostavit i při hladině krevního cukru mezi 8 a 10 mmol/l, a to u pacientů kteří jsou dlouhodobě špatně kompenzovaní a jejichž glykemie se tedy pohybuje kolem hodnot 15 mmol/l. Pak se pokles glykemie na nižší hladinu může projevit příznaky typickými pro hypoglykemii. Tento stav nazýváme domnělá hypoglykemie.

Méně známé je, že hypoglykemií mohou trpět i nediabetici, například lidé po rozsáhlých  operacích trávicí trubice, například odstranění většiny žaludku, při vzácném nádorovém onemocnění slinivky – inzulinomu i při dalších nádorových onemocněních nebo při vážném poškození jater. Lehčí hypoglykemie mohou mít i někteří náchylní zdraví lidé při nevhodné stravě obsahující převážně jednoduché „rychlé“ cukry, po delším hladovění a fyzické námaze.

Při rozvíjející se hypoglykemii se typicky objevuje pocení, silný, až vlčí hlad, bledost, třes, bušení srdce. Postupně, obvykle během 10-15 minut nastupující příznaky, které vznikají v souvislosti s nedostatečným zásobením mozkových buněk glukózou – porucha soustředění, zmatenost, někdy i agresivita a pokud se nevyrovná hladina  cukru v krvi, rozvíjí se bezvědomí. Při řadu let trvající cukrovce nebo při opakovaných hypoglykemiích dochází k poruše rozpoznávání hypoglykemie, typické příznaky se objevují v menší míře,  nastupují později  nebo dokonce vůbec a pacientovi hrozí těžké hypoglykemie s komaty.

Příčinou poklesu hladiny cukru může být vynechání pravidelného jídla,  onemocnění provázené zvracením a průjmem, větší fyzická zátěž či výraznější zhubnutí. Až polovina hypoglykemií vzniká v noci ve spánku. Pro tělo jsou nebezpečné opakované hypoglykemie navazující na sebe, vznikající obvykle při nadměrných dávkách inzulínu. Riziko těžké hypoglykemie stoupá při léčbě staršími typy perorálních antidiabetik, jako jsou léky s účinnou látkou glibenklamid, při léčbě dlouhodobě působícími („nočními“) inzulíny,  u nemocných s poškozením ledvin a pacientů užívajích léky ze skupiny betablokátorů pro vysoký krevní tlak nebo onemocnění srdce.

Lehčí hypoglykemii většinou zvládne nemocný sám, okamžitým požitím 10 -15 g jednoduchých sacharidů (jedna sacharidová jednotka) – například dvě kostky cukru samostatně nebo rozpuštěné v čaji, dva decilitry  džusu nebo limonády slazené cukrem, případně je možné stejné množství sacharidů opakovat asi po sedmi minutách. Při těžké hypoglykemii, kdy se rozvíjí porucha vědomí nemocný není schopen příjmu potravy, hrozí riziko vdechnutí. Pak je první pomocí v domácím prostředí předplněná injekce hormonu glukagonu do svalu. U rizikových nemocných, trpících těžkými hypoglykemiemi by v aplikaci injekce měla být zacvičena rodina a další blízcí lidé. Pokud není glukagon k dispozici, je možné pacientovi vsunout kostku cukru mezi zuby a tvář, namazat mu sliznici úst speciálním gelem s glukozou (nehrozí riziko vdechnutí). Přivolaná rychlá záchranná pomoc podává nemocnému silně koncetrovaný roztok glukozy do žíly.

Jak se chovat po proběhlé hypoglykemii?

Po zvládnutí jednorázové hypoglykemie, s jasnou příčinou vzniku nejsou třeba žádná zvláštní opatření. V případě hypoglykemie vzniklé v souvislosti s fyzickou námahou je nutné glykemie opakovaně měřit a v následujích asi 8mi hodinách snížit dávku inzulínu. Při onemocnění provázeném nechutenstvím, zvracením nebo průjmem je nezbytné měřit si glykemii glukometrem a eventuelně snížit dávky inzulínu či léků.  Hospitalizace je vhodná po těžké hypoglykemii, při hodnotě nižší než 2,8 mmol/l, pokud léčba nevede k rychlé úpravě stavu, není-li možná kontrola jinou osobou během následujících dvanácti hodin po příhodě.  Při opakovaných hypoglykemiích je nutné poradit se s lékařem a upravit léčbu cukrovky. Pacienti by měli být poučeni, zda lék, který užívají na cukrovku není vhodné při zažívacích obtížích vysadit.

Lehké hypoglykemie, jednou až třikrát týdně,  jsou běžné u pacientů léčených inzulínem, zejména jsou-li léčeni intenzifikovaným inzulinovým režimem – tzn. více než tři injekce inzulínu denně a dále u nemocných léčených inzulinovou pumpou. Většina diabetiků je dokáže rozpoznat a správně zareagovat.  Těžká hypoglykemie je velmi závažný stav, s rizikem poškození mozku, vzniku mozkové mrtvice či infarktu myokardu u starších osob. Úmrtnost je 1-3%.

Hyperglykemie

Hyperglykemie se může objevit u každého diabetika, tedy  u osob léčených pouze dietou, tabletami i inzulínem. Mírná  hyperglykemie je typická pro jedince  trpící prediabetem neboli poruchou glukozové tolence.  Prediabetes je porucha metabolismu glukozy, kdy dochází k výkyvům glykemie směrem nahoru u lidí, kteří zatím nesplňují diagnostická kriteria diabetu. Riziko vývoje „pravé“ cukrovky je u těchto nemocných vysoké. Hyperglykemie se samozřejmě vyskytuje i pacientů s dosud lékařem nediagnostikovaným diabetem a tito lidé jsou stejně jako diabetici díky toxickému účinku vysoké hladiny glukozy v těle ohroženi rozvojem specifických komplikací diabetu, jak již bylo rozvedeno v úvodu článku. K hyperglykemii u dosud dobře kompenzovaného diabetika dochází při horečnatém onemocnění, při větším psychickém stresu, při přírůstku tělesné hmotnosti, kdy se snižuje citlivost tkání pro inzulín  a po každé těžké hypoglykemii, kdy tělo „přestřeluje“.

K méně nápadným příznakům hyperglykemie patří únavnost,  celková slabost a nevýkonnost, časté infekce, ať již virozy, močové infekce, postižení kůže hnisavými procesy nebo plísňovými onemocněními. Příznaky rozvíjející se při těžké hyperglykemii, tzn. hodnotách mezi 15 – 20 mmol/l zahrnují velkou žízeň (denní příjem tekutin může být až 10 litrů), časté močení, hubnutí. K těmto příznakům dochází proto, že přebytečný krevní cukr uniká močí z těla a váže na sebe vodu. Následkem velkého močení dochází k odvodnění  a rozvratu vnitřního prostředí pro ztráty solí. Při prohlubující se hyperglykemii stoupají v těle kyselé odpadní látky – ketolátky, například aceton, který se vylučuje močí a objevuje se nevolnost, zvracení, rychlé dýchání, mohou být přítomny i bolesti břicha.   Pokud tento stav není řešen, dochází k zmatenosti, křečím až bezvědomí. Při převažující dehydrataci, vysoké glykemii (i 50 mmol/l) a nepřítomném či nevýrazném zvýšení ketolátek se tato závažná, velmi často smrtelná komplikace diabetu nazývá hyperosmolární koma. Postihuje zejména starší diabetiky 2.typu. Druhým pólem je pak diabetická ketoacidoza, při vážnějším průběhu také spojená s komatem. V tomto případě je dominující překyselení organismu, zjistitelné vysokými odpady acetonu do moči, dehydratace je taktéž přítomná, hyperglykemie nemusí být tak extrémní (i kolem 15 mmol/l). Tato forma postihuje typicky diabetiky 1.typu a má mnohem lepší vyhlídky co se týče přežití, úmrtnost je asi 2%.

Při uvedených příznacích těžké hypoglykemie je třeba si nejlépe glukometrem, eventuelně močovým papírkem ověřit jak je glykemie vysoká či jaký je únik glukozy do moči. Pokud je glykemie vyšší než 15 mmol/l je vhodné si pomocí močového papírku stanovit aceton v moči. V každém případě je nezbytné pro s hyperglykemií spojenou dehydrataci se ztrátou minerálů zvýšit příjem tekutin, ideálně minerálek. Nevelkou hyperglykemii  poučení pacienti léčení inzulínem umí zvládnout sami úpravou dávek inzulínu a posunutím příjmu jídla. Je-li glykemie příliš vysoká, nedaří-li se ji snížit, je-li pozitivita acetonu močovým papírkem více než 2 nebo je-li významná hyperglykemi  u pacienta léčeného tabletami nebo dietou, pak je nezbytné vyhledat včas lékařskou pomoc.

Pocitu dobrého zdraví, osobní spokojenosti, kontroly svého onemocnění a v neposlední řadě i zabráněním nebo zpomalením rozvoje diabetických komplikací je možno dosáhnout porozuměním svému onemocnění. Základním pilířem dobré kontroly cukrovky, hlavně u diabetiků léčených inzulínem je samostatné měření glykemie (selfmonitoring) glukometrem s úpravou léčebného režimu a použití močových papírků ke stanovení glukozy a   acetonu  v moči. Tyto pomůcky jsou užitečné i pro diabetiky léčené dietou nebo tabletami, zejména v kritických situacích jako je onemocnění s teplotami, změna diety, větší fyzická námaha. Přístroj glukometr hradí pojišťovna všem pacientům léčeným inzulínem, ti ostatní si ho mohou zakoupit. Určené množství testovacích proužků  do glukometru i k analýze moči pak může lékař předepsat všem diabetikům.